Naši předkové byli absolutně propojení s rytmem přírody a kolem roku. Slavili proměny a přechody ročních období, svátky Slunce i Luny, uctívali všechny živly. Matka Země byla pro ně živou bytostí, již byli vděčni za život.

Jednou z příležitostí byl a vlastně pořád je čas letního slunovratu, keltský svátek Litha. Období kdy oslavujeme příchod léta. Vrchol světlé poloviny roku. V den letního slunovratu je nejdelší den v roce a nejkratší noc. Magická noc v minulosti spojovaná s obrovskou mocí a hledáním pokladů. Sbíraly se léčivé byliny, dívky vily věnce a procházely se v ranní rose, aby byly krásné a zdravé. Koupalo se ve vodních tělesech na znamení očisty od zlého.

V červnu dozrávají první červené plody. Sladké jahody a třešně, na kterých si rádi pochutnáváme všichni. Darů přírody je v této době opravdu požehnaně. V mnoha domácnostech se popíjí bezová šťáva, léčivé sirupy např. z mladého smrčku. Slunce hřeje a dodává nám tolik potřebnou energii a dobrou náladu.

Abychom mohli žít svůj život v opravdové radosti a vděčnosti. V co nejvyšších vibracích lásky, potřebujeme umět pracovat se svými pocity a hlavně emocemi, které z nich plynou. Zachytit, rozpoznat či pojmenovat prvotní opravdový pocit nebo pak emoci, která se na něj „nalepí“ díky našim vzpomínkám a programům z minulosti. Emoce nás pak ovlivňují ve vztahu k sobě samým, v našich vztazích, při naší tvorbě, při realizaci našich záměrů, při sebereflexi, zkrátka v naší každodennosti.

Mnoho z nás se potřebuje zbavit nefunkčního ve svém životě, propustit co nás brzdí, odpustit staré křivdy. Přejít z role oběti a trpitele do role tvůrce. Mnoho z nás se potřebuje naučit mít rád v těžkých chvílích sebe či partnera, šéfa nebo dítě, kdy člověkem cloumají silné negativní emoce. Možná nemusíme rovnou chtít bezpodmínečnou lásku a zen budhistický přístup. Možná v té prvotní fázi léčení, uzdravování a hojení postačí přijetí toho co se právě odehrává.

K tomu všemu nám může krásně posloužit čas Lithy, čas letního slunovratu.  Čas kdy můžeme skrze živel vody pouštět a propouštět nánosy z minulosti, nefunkční vzorce či nálepky. Blokády na úrovni našich těl, ať fyzických či těch jemnohmotných, pakliže na ně věříte. My ženy máme mnoho traumat a bloků v oblasti naší dělohy, lůna a vlastně celého břicha.

Vnímejme tyto důležité symboly v souvislostech. Naše těla jsou zhruba z 60% z vody. Voda – pocity – emoce – tělo. Celé těhotenství kdy se vyvíjíme, trávíme čas v plodové vodě. V létě je pro nás přirozené koupat se, dělá nám to dobře. Mnoho z nás si neumí léto představit bez dovolené u moře či oceánu. Voda umí být velmi klidná, jemná, průzračná, klidně plující. Umí být ale také velmi silná, rozbouřená, zakalená, plná bahna, větví a všeho možného co sebou nese svou silou proudu při dešti či bouři. A tak je to i s našimi emocemi, s našimi prožitky a zážitky v našem životě.

Pojďme tedy při oslavě letního slunovratu využít živel vody jako hlavní nástroj pro rituály a ceremonie. Voda obsahuje informace. Do vody můžeme vkládat náš záměr, náš vzkaz. Voda může léčit, čistit, proplachovat, propouštět, žehnat, světit. Voda jako zázračný nástroj. Voda jako jedinečný živel. Můžeme si udělat rituální koupel, můžeme se koupat v přírodních vodách. Využít studánku, potůček, řeku, ale také vodní tělesa jako vodní nádrž, jezero, rybník, moře či oceán. Koupel v přírodních vodách v tomto období je velmi ozdravná. Po vodě také můžeme poslat dar vodní Bohyni, vodním bytostem, Zdroji. Můžeme po vodě vyslat naše přání či záměry.

Skrze vodu můžeme propustit vše, co už nám v našem životě neslouží, naše staré programy, naše staré přesvědčení, zvyky, vzpomínky, křivdy, nálepky nás samých, které si ukládáme když uvěříme svému vnitřnímu kritikovi nebo které jsme nasbírali v reakci na to, co nám říkali či dělali v minulosti druzí. Tohle všechno a ještě víc můžeme v tomto úžasném čase propouštět, léčit a uzdravovat.

Tak jako v jakékoliv oblasti života to nemusí být o kvantitě. Čím víc se usebereme, čím víc se naladíme na sebe sama, jsme pravdiví sami k sobě a dovolíme dotknout se své duše, tím snáz se nám může vyjevit ta jedna „nejdůležitější“ věc pro tento okamžik, pro letošní oslavu letního slunovratu, která je připravená k přijetí a uzdravení. Jedna jediná věc, ale zrovna ta pravá, nejsilnější, nejdůležitější, ta která s námi rezonuje, která je vzkazem z hlubin našeho podvědomí, vzkazem naší duše, právě ta která nás může v našich životech a našich záměrech posunout mílovými kroky. Může nás přiblížit k našemu poslání, k radosti, extázi, zdraví či hojnosti dle našich jedinečných přání a potřeb.

Když plyneme s kolem roku, na jaře přijde záměr či impuls, kolem Beltainu se zrodí v určitě podobě a pak právě v období Lithy, letního slunovratu můžeme oslavit naše první plody, můžeme opečovat co je třeba, můžeme malinko změnit směr či tvorbu, můžeme spočinout a jen tak být. V letním období stejně jako v zimě zase malinko odpočívat a nabírat síly na druhou polovinu roku. Poslouchat zpěv ptáků, pozorovat přírodu kolem, nechat se ovívat větrem, ležet v trávě či houpací síti, nechat se nadnášet na hladině vody.

Někdy může být naše silná emoce naučená reakce, způsob obrany a ochrany, volání o pomoc, bytostná potřeba. Když si však opět uvědomíme, že si vše tvoříme sami, vybíráme vztahy, práci, pak bychom neměli přenášet zodpovědnost za to, jak se cítíme na druhého. Druzí nám můžou zprostředkovat zážitek, nastavit zrcadlo, vyvolat v nás reakci, nicméně my jsme ti, kteří si volí znova a znova reakci na to co se nám děje. Potřebujeme se za sebe postavit, cítit a umět pojmenovat jak se cítíme, říct to sami sobě a druhému, jak se cítíme v souvislosti s jeho chováním k nám.

Na druhou stranu si uvědomit, že neneseme zodpovědnost za to, jestli si ten druhý něco uvědomí, jestli se změní nebo začne jinak chovat. Zda bude ochotný si vzít naše sdělení k srdci a pracovat s ním a jestli třeba vůči nám příště zareaguje jinak. Laskavěji, empatičtěji, zkrátka tak jak bychom my potřebovali, jak bychom si přáli. Nemáme zodpovědnost za druhé, nemáme ani sílu či mandát měnit druhé. Jediné na co máme vliv a za co máme plnou odpovědnost, jsme my sami. Naše pevnost, naše síla, naše sebeláska, to jak my reagujeme na své okolí a na naše životní výzvy.

To jestli a jak pojmenováváme své emoce a pocity tak, aby v nás pak nezůstávaly jako neprojevené, nepojmenované a neprožité. To, že je umíme přijmout. To jak s tím vším umíme pracovat.  Jak se můžeme posouvat, začínáme své emoce využívat jako nástroj, který lze využít pro své dobro. Na místo, abychom si nesprávnou prací s nimi ubližovali. I v těch nejtěžších chvílích, i v těch nejhorších emocích, v těch nejagresivnějších, nejšílenějších, nejbláznivějších a nejméně pochopitelných a zdánlivě neomluvitelných stavech potřebujeme dát sami sobě tu největší lásku bez podmínek. Teprve pak může naše sebeláska a sebepřijetí kvést a růst.

Otevřeme své srdce, otevřeme se lásce a vděčnosti. Otevřeme se našim pocitům. Přijímejme se takoví, jací jsme. Přijímejme se včetně našich emocí. Buďme často ve vibracích radosti a využívejme každou příležitost k oslavě. A když to zrovna nejde tak jak bychom chtěli, i tak využijme vodu se všemi dary, které nám nabízí.

Tip na slunovratový rituál:

Do větší nádoby napusťte teplou vodu, vložte okvětní lístky růže či jasmínu případně jiných květů, které máte k dispozici, můžete nakapat esenciální olej případně rozpustit koupelovou sůl. Pohodlně se usaďte a vnořte svá chodidla do nádoby. Představujte si jak skrze vaše chodidla a pomyslné kořínky odchází z vašeho těla vše co potřebujete propustit. Po koupeli nohou, až to budete cítit osušte svá chodidla a ještě je jemně s láskou a úctou promasírujte esenciálním olejem a prociťte vděčnost za vaši dosavadní životní cestu.

S láskou Martina Zédia