O noci z 31. října na 1. listopadu se říká, že je jednou z nejmagičtějších nocí Kola roku. Keltové v tuto noc slavili začínající nový rok. Už tady se zastavím. Je to zajímavé pozorovat všechny ty prameny, články, knihy z různých kultur a koutů světa jak to má každá s datem a obdobím nového roku trochu jinak. I všechny ty názvy a symbolika mě moc baví a fascinují. Pro někoho začíná nový rok silvestrovskou nocí, já to mám dokonce tak, že se reálně probouzím do nového až na Hromnice někdy dokonce až s jarní rovnodenností. Zima je prostě pro mě, coby „medvědínskou paní“, čas spaní. ☺
Touto nocí začíná nejtemnější část roku, která vrcholí Zimním slunovratem, kdy slavíme nejdelší noc a nejkratší den, postupně pak pomalinku světla přibývá a toto temné období tak končí právě na Imbolc. Samhaine byl hranicí mezi dvěma hlavními obdobími a to létem a zimou a též dobou kdy se hranice mezi světem mrtvých a živých téměř stírá. Ještě se vrátím ke všem těm pestrým názvům a formám oslav či uctění tohoto času. Přesně tak pestré jako barvy listí okolo nás. Dia de Los Muertes, Dušičky, Kekri, Den Návy, Vélines, Halloween, Dědi, den Morany/Mary.
Vzpomínám si, že už jako malá holka jsem nechápala, proč bychom měli chodit za našimi milovanými „mrtvými“ na hřbitov, říkávala jsem si, vždyť tam nejsou. Jejich duše je v Nebi, vzpomínky na ně v našich srdcích, předmětech, které nám po nich zůstali, na fotografiích…
V tomto ohledu mě velmi inspirovala pohádka Coco od Disney Pixarʹs, kterou jsme si hned od prvního okamžiku oblíbili s celou rodinou. Hlavně má největší učitelka, milovaná dceruška Sárinka. Proč o této pohádce mluvím? Pro ty z vás, kteří jste ji ještě neviděli a je jedno jestli jste mladí nebo staří, vřele doporučuji ji zkouknout. Pojednává o příběhu malého chlapce a jeho rodiny v období mexického svátku mrtvých ̴ Día de los Muertos, tento svátek i pohádka je plná zářivých barev, veselí a symboliky šťastného shledání s předky a jejich uctívání. V každém příbytku je rodinný oltář zemřelých příbuzných na jehož vrcholu jsou jejich fotografie, jsou ozdobené barevnými vystřihovanými papíry, květinami, především oranžovými, svícemi, ozdobnými předměty, ovocem a dalšími oblíbenými pokrmy a nápoji.
Samozřejmě, že zajdu i na hřbitov, ale nejdu tam plakat a smutnit. Jdu zapálit svíčku na znamení úcty, lásky a vzpomínky v srdci i myšlenkách. Od hrobu pak vždy vzhlédnu k nebesům s myšlenkou a pousměju se. Tady je mi opět inspirací zase jiný film Gladiátor, kde africký přítel hlavního hrdiny Maxima, poté co umře, se s ním loučí se slovy: „Zase se uvidíme, ale ještě ne, ještě ne“. Neříkám, že mě někdy nepopadne smutek a lítost nad ztrátou blízké osoby a často uroním i slzu, ale jak jsem už psala, záměrem mých návštěv na hřbitově je spíš radost ze společných chvil a vděčnost za život můj i mých dětí, neboť bez nich bych tady nebyla. Sárinka vždy po cestě k hrobu najde ten nejkrásnější kamínek, lísteček nebo jiný dárek co jí zrovna „cvrnkne“ do nosu. Doma si pak společně vyzdobíme náš domácí oltář, zatančíme a zazpíváme. Mnohdy je toto období pro nás čas velkého uklízení pokojíčku, protože přes léto a dokud je venku krásně a teploučko tak se to prostě tak nějak „nestíhá“ ☺. Miluju toto období i z toho důvodu, že pro mě začíná svíčkové období. Miluju všechny ty rozzářené svíce v domě i okolo něj.
Krásným rituálem pro toto období je prohlížení společných fotografií a vyprávění veselých příběhů ze života našich milovaných zesnulých a vzpomínky na společné zážitky, které v nás už na vždy zůstaly a zůstanou. Procítění všemi smysly. Vzpomínka na vůně. Uvaření nebo upečení oblíbeného jídla. Ohmatání předmětu, který nám zůstal na památku. Já jsem si třeba zrovna včera dala na spaní košilku, co mi zůstala po mojí milované babičce Věře. A, že jsem měla sny. ☺ O tom, ale později…
Vedle oslavy a uctění našich předků představuje toto období symboliku smrti, ukončování, odevzdání, pouštění a propouštění. Oschlé listí padá ze stromů na zhnědlou trávu a pozůstatky živých rostlin se zarývají do země, aby vrátily Matce Zemi živiny, které vyčerpaly. Dřív jsem tento čas vnímala velmi negativně, tesknila jsem po létě anebo se šup šup těšila za Vánoce. Dnes si toto období užívám, co to jen jde. Toto období je také obdobím úklidu a dokončování, což je konec konců jedna z mých slabých stránek. Jsem mistr chaosu. Nedaří se mi udržovat věci na svém místě, pořád něco hledám. Neumím ukončovat a dokončovat a pak se snadno dostanu do pocitu zavalení a frustrace. Snad příští rok tento odstavec budu moct úplně vymazat anebo alespoň přepsat. Jsem zvědavá….
Princip dokončování a pouštění má mnoho hlubokých souvislostí, u každého maličko jiné a přeci některé pro mnohé společné. Tak třeba program smrti/oddělenosti, který máme v kolektivním vědomí. Ne všichni věří v nesmrtelnost a reinkarnace a tak strach z toho co bude potom, respektive že potom nebude nic, nás může ochromovat, paralyzovat či obírat o energii. Když jsem procházela rituálem Znovuzrození, bylo to pro mne velmi transformační a osvobozující. Cítit, že ještě není můj čas, že chci žít, můžu žít a žiju a že není třeba se strachovat předčasně a vlastně vůbec, protože smrt je jen branou do laskavého Nebe, bylo opravdu silné. Jsem přesvědčená, že téma smrti silně souvisí i s naší schopností cítit a prožívat naše opravdové pocity. Proč máme stále problém ukončovat to, co nám nevyhovuje? Když jsem se na toto téma dívala v odblokování, došlo mi, že primárně aplikuji na život a okolí jeden beraní princip a tím je dokazovat, že ti druzí jsou blbci, abych tím mohla zamaskovat svoji vlastní nízkou sebedůvěru a sebehodnotu. Když člověk žije v programech nelásky, podvědomě si stále dokola vytváří situace, díky kterým tu svoji sebehodnotu vlastně znovu a znovu snižuje. A pak se logicky o to hůř cokoliv přehodnocuje, ukončuje, mění nebo propouští. Až jednou začne člověk znovu cítit a být k sobě pravdivý. Jednoho dne si položí otázku: „proč si to zase dělám“?! A udělá opravdové rozhodnutí vystoupit z tohoto vlaku, nebo jak se někdy říká: „vyjede z kruháče“.
S propouštěním a zvědomováním nám může krásně pomoci archetyp Vědmy/Stařeny či Ježibaby.
Jak krásně píše Ingrid Tůmová ve své knize Síla archetypů ženské duše. „Ježibaba čistí, pročišťuje, dočišťuje a uzavírá. Dělá špinavou práci, které se ostatní bojí a vyhýbají. Ví, že někdo to udělat musí. Ježibaba jde a čistí. Vztahy, tělo, nedořešenou minulost, energii.“ Archetyp Vědmy užívaný v symbolice ženské cykličnosti je hodně podobný. Představuje fázi menstruace, tedy čištění, ukončení jednoho cyklu a příchod nového, přerod, znovuzrození. Pomáhá nám přehodnocovat, konfrontovat sebe samé nebo vést opravdové rozhovory v našich vztazích. Na začátku jsem se zmiňovala o snu, který se mi zdál ze včerejška na dnešek, byl to spíš takový noční běs, který mě občas popadne, cítím příval negativní energie v nějaké podobě, někdy i hlas, zvuky. Učím se s tím pracovat a od určité doby se tyto setkání zjemňují. Pomáhá mi snová bdělost, kdy si uvědomuji, že to je jen sen a můžu se z něj dříve nebo později probudit. V duchu jsem si říkala a opakovala: „chci se probudit“ a taky když jsem slyšela ten hlas jak na mě mluví, říkala jsem mu: „ukaž se“. V jeden moment jsem viděla své ruce tak, že levá byla jakoby z černých zrníček, něco jako Morfeus v posledním Matrixu a ta pravá byla „normální“. Ruce se spojily a v tom jsem se probudila. Přichází mi k tomu teď vhled, že by mohlo být období Samhain také vhodnou příležitostí pro smířením se sebou, odpuštění sobě samé vše co jsem v minulosti vnímala jako chybu nebo selhání.
Při práci na sobě samé v souvislosti s ukončováním nám mohou pomáhat také archetypy konkrétních Bohyní z různých Panteonů. Ať už si k sobě povoláte Bohyni Hecaté, Caileach, Catuboduu, Moranu nebo třeba Ereškigal, můžete si skrze ně sáhnout přesně na tyto kvality jako je odvaha, smíření, přerod, znovuzrození, ukončení starého, propuštění bolesti, odpuštění staré křivdy, procítění jakéhokoliv negativního pocitu. S Bohyní se můžete krásně spojit v přírodě skrze dech a chodidla. Ať už doma nebo v přírodě můžete pro ni zapálit svíčku, poslat jí vůni bylin nebo předat symbolický dar. Pocitově nebo ve vizualizaci a formou vnitřního dialogu se jí můžete zeptat na to, co vás trápí, požádat ji o radu, vzkaz či pomoc.
Svou práci na sobě můžete podpořit také nějakým jednoduchým rituálem jako například spálení symbolického předmětu nebo dopisu v ohni, zahrabání předmětu nebo dopisu do země, zastřihnutím vlasů, očistnou koupelí či jakkoliv jinak. Přeji vám ze srdce úspěšné propouštění a ukončování, láskyplné propojení s předky a vaší rodovou linií, abyste mohly v bezpodmínečné lásce, vděčnosti a lehkosti projít temnou částí roku a využily tak na plno potenciál tohoto období, aby se v podhoubí toho co ukončíte, mohlo zrodit vše nové, lepší, požehnané…
S láskou Martina Zédia